Rádi se s Vámi setkáváme na stránkách Církve československé husitské Příbram-Březové Hory.
SBOR CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ
„Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“
1K 12,27
Mistra Jakoubka ze Stříbra na Březových Horách
Sbor byl postaven v r. 1936 ve funkcionalistickém slohu dle návrhu architekta S. Vachaty.
Ve věži 30 m vysoké je rozhledna, z níž se otevírá krásný pohled na Příbram a okolí, i na vzdálené brdské lesy.
Z původních tří zvonů ve věži byly dva zvony odvezeny a zničeny ve II. světové válce. V současné době je ve sboru jediný zvon, který je pojmenován po zakladateli naší církve Dr. Karlu Farském. Hlas tohoto zvonu zve po léta k nedělním bohoslužbám a setkáváním ve sboru.
Sbor je památný a krásný, hlásá se v něm Boží slovo, je centrem naší husitské církve zde a je stálou ozdobou města Příbrami.
Uvnitř sboru je obřadní prostor s kněžištěm, v jehož průčelí je umístěn velký světelný kříž, který spočívá symbolicky na kamenech z dolů Vojtěch na Březových Horách a z města Stříbra. Sbor odráží hornickou příbramskou tradici.
Uvnitř je ozdoben reliéfy V. Šáry a V. Antoše, které jsou vsazeny do čelních stěn kněžiště. Zobrazují identické postavy zakládajících členů zdejší náboženské obce znázorňující: Přijímání podobojí v husitské církvi s Mistrem Jakoubkem ze Stříbra, kazatelem v kapli Betlémské a nástupcem M. J. Husa a druhý s promítnutím do současnosti, na němž je zobrazen první místní farář prof. Kalous. Dva další reliéfy zobrazují „Pláč exulantů po Bílé Hoře“ s J. A. Komenským a „Radost z osvobození 28. 10. 1918“ s T. G. Masarykem. Proroctví J. A. Komenského: „Věřím Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“ zde přetrvalo čas nesvobody a došlo k jeho naplnění dnes.
V předsíni i uvnitř sboru je umístěno kolumbárium, v němž jsou uloženy ostatky mnoha našich věřících.
Sbor Mistra Jakoubka ze Stříbra Církve československé husitské předběhl dobu. Slovo Boží je v něm předáváno všem, kdo jej chtějí slyšet. Všem, kteří po všechna léta vstupovali a vstupují, aby vzpomínali, prosili, slovem i zpěvem děkovali, a na usmíření a v oběť chvály Páně podobojí způsobu přijímali a učili se v pravdě žít a konat.